plukovník gšt. v z. PhDr.
Eduard Stehlík,
Ph.D., MBA

Narodil jsem se 30. března 1965 v Praze. Po absolvování gymnázia Jana Keplera jsem v letech 1984-1989 vystudoval historii a ruský jazyk na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Zájem o vojenské dějiny mě přivedl do Vojenského historického ústavu, kde jsem byl zaměstnán nejprve jako civilní historik a po návratu ze základní vojenské služby jako voják z povolání. Postupně jsem zde prošel funkcemi od řadového historika až po zástupce ředitele VHÚ. Kromě toho jsem se 18 let podílel i na navazování a budování mezinárodních vztahů České republiky na poli vojenských dějin. V letech 1994-2002 jsem zastával funkci generálního sekretáře, a poté deset let funkci prezidenta České komise pro vojenské dějiny, která je členkou Mezinárodní komise pro vojenské dějiny – CIHM (Commission Internationale d‘ Histoire Militaire).

V srpnu 2012 jsem byl přeložen na Ministerstvo obrany, kde jsem následně působil jako poradce několika ministrů (nejdéle jsem působil u RNDr. Alexandra Vondry a Ing. Vlastimila Picka). Zároveň jsem byl resortem vyslán jako 1. náměstek na Ústav pro studium totalitních režimů. Od března 2014 do prosince 2019 jsem zastával funkci ředitele odboru pro válečné veterány Ministerstva obrany, kde jsem se zásadním způsobem zasloužil o vytvoření přelomové koncepce péče o válečné veterány, vedl jsem často velice složitá jednání ve věci obnovy hrobů čs. legionářů v zahraničí (zejména na území Ruské federace, Ukrajiny a Slovenska), řídil jsem péči o válečné hroby na území České republiky a zodpovídal jsem za naplňování zákona o účastnících odboje a odporu proti komunismu. V červnu 2014 mě Senát Parlamentu České republiky zvolil jako kandidáta Poslanecké sněmovny do Rady Ústavu pro studium totalitních režimů a tuto pozici jsem obhájil i v roce minulém.

Kromě svého pracovního zařazení jsem se věnoval dalšímu rozšiřování své vědecké a odborné kvalifikace. Absolvoval jsem doktorandské studium na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, získal jsem titul MBA v oboru bezpečnostní a krizový management a absolvoval jsem Kurz generálního štábu na Univerzitě obrany v Brně, který představuje nejvyšší vojenské odborné vzdělání, jakého může voják v České republice dosáhnout. Na konci roku 2019 jsem byl přeložen v hodnosti plukovníka generálního štábu do zálohy a dnem 24. února 2020 jsem byl na základě úspěšně absolvovaného výběrového řízení jmenován ředitelem Památníku Lidice.

Přestože jsem původní profesí vojenský historik, většina pozic, které jsem v uplynulých dvaceti letech zastával, byla ryze manažerská. I tak se snažím ve volných chvílích věnovat publikační a výstavní činnosti. Jsem autorem nebo spoluautorem tří desítek monografií, několika desítek článků a odborných studií i 35 výstav. Spolupracoval jsem rovněž na řadě televizních dokumentů včetně rozsáhlých a oblíbených cyklů Heydrich – konečné řešení, Raport o Velké válce, nebo Tajemství rodu. V roce 2011 jsem byl hlavním odborným poradcem celovečerního filmu Lidice, který režíroval Petr Nikolaev a od počátku roku 2012 jsem pravidelným hostem populární relace Českého rozhlasu Jak to vidí.

Od roku 1998 se kromě výše uvedeného věnuji i pedagogické činnosti. Působil jsem jako vysokoškolský pedagog na Fakultě sociálních věd i Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, na CEVRO Institutu i Univerzitě obrany v Brně. Kromě toho jsem několik let přednášel v kursech pro další vzdělávání pedagogů základních a středních škol, které s akreditací Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy organizoval Památník Lidice. I dnes se věnuji rozsáhlé přednáškové činnosti, zejména pro školy, knihovny a muzea.

Za svou práci jsem byl opakovaně oceněn našimi i zahraničními medailemi, a to včetně tří Záslužných křížů ministra obrany České republiky a nejvyššího rezortního ocenění – Vyznamenání Zlaté lípy. Kromě toho mi bylo 27. října 2006 uděleno čestné občanství obce Lidice.

Hovořím anglicky, rusky, srbsky a česky. Kromě toho jsem schopen číst i v němčině a polštině.

Pokud jde o můj soukromý život, jsem ženatý a mám čtyři děti.