Proč kandiduji?

Kandidaturu do Senátu jsem zvažoval několik měsíců. Dobře si totiž uvědomuji, že je něco úplně jiného o politice a dějinných událostech psát a do politiky aktivně vstoupit. V mém rozhodování nakonec sehrála svou roli i ta skutečnost, že v této oblasti nejsem úplným nováčkem. Přípravou podkladů a odborných studií jsem se podílel na vzniku několika zákonů, i jejich novel. V oblasti sociální péče o muže a ženy, válečné veterány, kteří bojovali za tuto zemi, i o politické vězně totalitních režimů, jsem stál u zrodu klíčových dokumentů Ministerstva obrany, jež vedou k jejímu rozvoji a dalšímu zkvalitňování. Na poli mezinárodních vztahů jsem po léta budoval nejen spolupráci mezi Českou republikou a desítkami zemí celého světa v oblasti vojenských dějin, ale především jsem v často nesnadných podmínkách usiloval o obnovu českých válečných hrobů na území Ruské federace, Slovenska, Srbska, Ukrajiny i mnoha jiných států.

Oblastem bezpečností politiky, mezinárodních vztahů, i problematice sociální péče bych se proto chtěl věnovat, budu-li zvolen, i nadále. V neposlední řadě bych při práci v horní komoře Parlamentu rád využil svou původní profesi historika. Mám proto velice vážný důvod. V poslední době jsme nejen svědky pokusů o přepisování dějin, ale i šíření polopravd a lží, které jsou využívány k rozdmýchávání nenávisti uvnitř české společnosti. Vidíme, že se někteří lidé pokoušejí zpochybňovat základní kameny naší novodobé státnosti, neštítí se útočit proti našim národním hrdinům, ani zpochybňovat morální integritu českého národa. Není to náhoda, vždyť již v dávné minulosti byla jedním z důležitých kroků na cestě k zotročení národa snaha vzít mu jeho významné osobnosti a hrdiny, s nimiž by se mohl ztotožnit, k nimž by mohl vzhlížet a jejichž příklad by chtěl následovat. A nejen mu tyto hrdiny vzít, ale dlouhodobým působením lží ho přesvědčit, že nikdy žádné neměl.

Kandidovat jsem se rozhodl právě proto, že Senát chápu jako záruku dalšího demokratického vývoje naší země, záruku toho, že nedojde k návratu poměrů v České republice před listopadem 1989. Sloužil jsem této zemi jako voják takřka třicet let a jsem připraven, budou-li voliči chtít, jí sloužit i nadále. Proto, abychom v této zemi žili spokojeně a bezpečně, abychom se za ni nemuseli stydět, a také proto, aby se historie neopakovala.